Blog

Napsat myšlenku a vidět její ozvěnu. To je fascinující možnost. Vzpomínám na jednu chvilku v horách, na jihu Evropy. Byl tam neskutečně čistý vzduch, skály a vůbec žádná přítomnost civilizace. Bylo to v Albánii. Nikde nebyl jedinej drát elektriky, žádný signál telefonu. Hledal jsem tam tenkrát kamarády. Ten vzduch byl tak čistý, že jakoby čekal na slovo, které někdo řekne. Zakřičel jsem jména mých kamarádů a skoro jsem viděl, jak ten zvuk běží údolím.Možná je blog něco stejného. Chtěl bych občas zakřičet taky nějakou svou myšlenku, s nadějí, že se někdo ozve. Mnoho lidí se mě ptá na pokračování příběhu mých ztracených kamarádů. Jak mohu odpovědět, když nic nevím. Dodnes čekám, že z těch albánských hor něco zazní. Rád bych přemýšlel na tomto blogu nahlas a pokud dostanu odpověď, bude na světě veseleji.

 
<< blog