Čas myšlený a čas daný

  Dívám se na svět přes své ruce. To, co mě nejvíce zajímá, je vidět čas. Je čas myšlený a je čas viděný. Čas myšlený je, alespoň pro mne, velice stresující. Čas viděný je krásný, obohacující. Pokud je hlava přesycena starostmi a nedá se ani v noci vypnout, stále přemýšlí. Hodnotí úkoly a čas, který je na ně plánován. Z této rovnice vychází, že času je málo. Úkoly, práce, nutnosti se do kalendáře ani nevejdou. Nezbývá, než se spolehnout na druhý pohled časovosti. Přijít ke kameni a začít tesat. Neplánovat, neobávat se, jen se dívat. Na vše, co má být uděláno, je čas dáván. Je možné jej vnímat. Je jiný. Je to dárek a dárky přece těší.

 

P.S. Pro kamarády, kteří nevěří, že se tahle socha stihne - už je skoro dokončena. 8.11. je na Hradčanské náměstí objednán jeřáb pro její osazení. Tím je čas plánovaný naléhavý, drtící. Čas u kamene je ale stejně krásný. Jen naléhavost a odlišnost těchto dvou je do očí bijící:-)