Půl roku

  Socha je jako meteorit, ne svým tvarem, ale příběhem vzniku. Kámen, ze kterého bude socha, je po dlouhé věky spojen s planetou. Jednoho dne se oddělí, pomalu putuje, váhá. Potom se dostane do gravitace sochaře. Přitažlivé síly působí oboustranně. Přeskočí jiskra a zažehne se ohňostroj vzniku sochy. Kámen v tomto záblesku přijde o většinu své hmoty, sochař o mnoho energie, kyslíku a když společně dopadnou, mají oba hluboko vrytý čas společného příběhu. Je to čas narození sochy. A tento text je věnování, průvodní list nebo zápis do matriky? Pro mě jako sochaře jsou to slova na cestu. Na cestu soše z bílého carrarského mramoru, kterou jsem dokončil 8.8.2008. Osazena byla v Rakovníku. Je to náhrobní plastika pro maminku jednoho člověka, který má rád výtvarné umění. Nechtěl jsem, aby tento kámen vznikl jen jako kámen smutku či vzpomínky. Jeho název má jméno budoucího děje, jmenuje se „Vzkříšení“. Pro mne zůstane nejvíce vzpomínek na tuto sochu z doby, kdy byla ještě ne zcela otesaná, na dobu, kdy vidím, co z meteoritu může být. Prožil jsem s ním cestu dlouhou půl roku.

<< blog

petrvana@petrvana.info