Chřipka jako prase

Je léto a pak zima, horko a mráz, den a noc. Vloni jsem horečně pracoval, teď spím. Dělal jsem, aby se to stihlo do termínu, teď jsem pomalej jak šnek. Mám to lékařsky potvrzený, je zima – hybernuju, doktorka mi včera nebyla schopná najít tlak, pak se doměřila 60 na 100. Co je na tom divného? Nic, je to tak. Někdy lidi tlak maj, někdy ne. Někdy si lidi půjčujou a nakupujou, pak to splácej a nenakupujou. Někdy jsou zdraví, pak dostanou chřipku. Jednou je ředitel galerie tenhle a pak není. Zdálo by se, že život je cyklický, ale ouha, není. Existuje také pravidlo o vstupování do řeky – poprvé – podruhé – možná potřetí – velká milost je počtvrté. Dál už to třeba nejde. Nejsme v prouhu času postrkováni cykly stále. A tak to, co mi z toho vyplývá, je vděk. Vděčnost – poděkování. Za to, kdy je den, za to, kdy je horko, za to, kdy v krásné zimě odpočívám. Za to, že jsem a ne sám.

 
<< blog