Budišov - umění v zajetí peněz a politiky

Dnes jsem se dozvěděl, že policie zatkla a zavřela starostu Budišova. Celkem mě tato událost rozhodila. Budišov totiž znám a dokonce pro tuto obec pracuji. Pan starosta Péťa byl zavřený za machinace s penězmi na kulturní památku, na opravu zámku v Budišově. A já pracuji na opravě soch u tohoto zámku. Tedy podle smlouvy jsem měl na restaurování krásného sousoší Svaté rodiny letos pracovat, ale z Budišova se nikdo neozval už rok a prý nemají peníze. A zatímco mně stojí v ateliéru sousoší z rozpadajícího se kamene. Někdo se prý domlouval, jak získat peníze, které jsou na sochy v Budišově určené.Tak trochu mi to připomíná, jako kdyby si někdo vyhlédnul invalidu jako dobrej kšeft, systém - koupím mu berle , bude mi vděčnej, dám mu dřevěný, vyúčtuju duralový, zbytek si nechám. Jde jen o to, aby mi někdo na tuto dobročinnost dal správný grant.Jenže já se vzpírám tomu, aby se stávalo umění převážně předmětem kšeftů a politiky. Podle mého je jediná možnost: snažit se pochopit, co umění znamená, snažit se vnímat, jestli něco říká. To je samo  sebou  těžké. Znamená to mít citlivost, čas, touhu pochopit toho, kdo tenkrát sochu nebo obraz udělal. Představuji si, jak dávám svůj vlastní lidský čas do toho, aby byla socha. To jsou hodiny a hodiny. Přijdou moje děti, "táto, nech už toho, pojď si se mnou hrát", "ne, já ještě musím dělat, aby ...". Vlastně proč. Aby jednou někdo vzal tu sochu, co udělám, jako předmět svého kšeftu. Aby se ani trochu nezamyslel nad příběhem té sochy a jen z toho dojil peníze, ať se socha třeba rozpadne. Je to smutný, vzpírám se tomu, vzpírám se politice systémem "dřevěných berlí". Ať se nad tím tito tvůrci grantů zamyslí. Berou tím chuť do života například spoustě sochařů a malířů. Berou jim smysl, proč umělecká díla dělat, proč jim věnovat lidský čas. To potom je i umělec odrbán a ponížen jen na to, že si vydělává na živobytí a je vlastně taky pasován do role kšeftaře. Ne že by takoví nežili. Ale já tomu nevěřím. Jsem asi blázen - optimista. Sochy se dělají do kamene těžko, ale na dlouho. S nadějí, že ti, kteří kolem nich budou chodit, si jich všimnou, budou je chápat a mít rádi. Budou hledat smysl v nich. Ten musí z jejich přítomnosti vyzařovat, protože sochaři je přece dělají s nadšením, že jejich hodiny s kamenem smysl měly.To sousoší z Budišova je krásné, chtěl bych jednou jeho restaurování a kopii dokončit. Ne jako kšeft, ale proto, že ten, kdo sochu dělal, jí dal s radostí kus svého života a to je na té soše znát.

<< blog

petrvana@petrvana.info