Hledání inspirace Téma od kterého neuteču nikdy příliš daleko Možná čekání
Tisíce skrytých úderů do kamene jsou citem očí vidět v soše, i pokud již vidět nejsou.
Je obrovský rozdíl dopracovat se k tvaru v soše mnoha údery dlát a definitivní povrch zabrousit, oproti ploše, která je uříznutá diamantovým kotoučem, trochu přesekaná dlátem a přebroušená. Toto jsem si vždycky myslel, říkal a se svými kamarády diskutoval. Teď, když mám čas více pozorovat, vidím, že to pravdivé je.
Včera jsem zde v Itálii potkal kamenný důkaz v podobě krásné sochy ze zeleného mramoru v Pietra Santě. Je to městečko mnoha galerií, výstav, sochařského muzea. Výborné restaurace, milovníci a obdivovatelky sochařského umění se v krásných šatech procházejí večer po náměstí se sochami, galeriích a ťukají vínem v zahrádkách restaurací.
V jedné galerii jsem potkal sochu. Jakoby velký zelený valoun ležící v trávě, v podobě mužské postavy. Absolutně vypracovaný s otiskem leštěných stébel trávy na povrchu. Uvědomil jsem si, že tento sochař vytesal, vybrousil a dokonce vyleštil celý složitý povrch sochy. Potom však schoval tuto pracnost a povrch znovu zbrousil, aby byl matný. Lesk ponechal jenom v malých ploškách stébel trávy.
Byl jsem tím fascinován. Poprvé v životě jsem si chtěl koupit cizí sochu. Cena byla závratná. Pak jsem pochopil, že odůvodněně. Pracnost skrytá v této soše je nenápadná. Pro toho, kdo zná postup, jakým se tato nenápadnost – lehkost – dosahuje, je to obdivuhodná socha.
Psáno dne 31.8. 2012 v Jižním ateliéru - https://www.facebook.com/jizniatelier
petrvana@petrvana.info
