Cesta řeckého mramoru

Když vidím sochu, která vznikla pod mýma rukama, mám zvláštní pocit. Byla to až troufalost, slíbit tak velkou sochu v čase omezeném na jeden rok z kamene, který jsem předem ani neznal. Vymodelovat nápad do sochařské kompozice v čitelném tvaru a vysekat do kamene. Ale vize sousoší - brány byla příliš živá. Dvě postavy, které přišly z prosluněné Soluně, spojoval je byzantský obraz malého,rytého křížku a obrázek Madonnky z korintské mědi. Cyril a Metoděj vytvořili bránu, ne zeď. Průchod, ne překážku. Svou cestou, putováním, vyprávěním. Vyprávěl jsem o této vizi a byla přijata. Rozjel se do Soluně, našel kámen, zorganizoval dovoz. Vymodeloval třetinový model, podle kterého Hynek a Honza pracovali půl roku nahrubo a já teď pracoval půl roku na čisto do kamene. Všechno ještě není úplně hotové. Zítra naložíme vysekané sousoší a poputuje z ateliéru v Karlíku na Moravu do Moutnice. Základy v Moutnicích před kostelem sv. Jiljí jsou již vybetonovány a z odštěpků sochy i chodník-cestička, uprostřed prostranství. Cestička, procházející sousoším. Znáte ten pocit, kdy se otočíte zpět a vidíte jak události do sebe přesně zapadají. Pokud by se před rokem nestalo toto, dnes by zcela jistě nemohlo být sousoší zde.
Pociťuji vděčnost, za mnohé a mnohým.

<< blog

petrvana@petrvana.info