Má to smysl?

Je možné žít v pravdě. Být zajedno v tom, co si myslím, co říkám, co konám a co pociťuji. Pravda má smysl. Podle této jednoduché úvahy je doba vždy zralá na různé druhy a různé dočasnosti smysluplného konání. Někdy má smysl pouze vypracovat si nějaký obnos, aby bylo možno zajistit přežití své, to je nejkrátkodobější smysl naší doby. Zároveň nejvnucovanější. Kolotoč "Pracuj - kup si" a stále dokola je výhodný pro ty, kteří tento kolotoč ovládají, neboť jim umožňuje delší smysl. Jsou schopni získat nadbytek a zařadit do koloběhu ještě "užívej si". Ti, kteří jsou schopni podle nějakých návodů, ať z doby dávné či současné, přistoupit na princip místo "užívej si", "daruj", ti přicházejí pozvolna k otevření dalších dimenzí. V tomto bodu je však důležitá otázka. Je zachována pravdivost? Je možné být zajedno v tom, co si myslím, co říkám, co konám a co pociťuji? Pokud ne, nemá to smysl. Nemá smysl rozdávat. Byla by to přetvářka, na přetvářku se dá si zvyknout. Končí to blbě, není už nadbytek, není co rozdávat, je lépe si přiznat pravdu a vrátit se. Nadbytek je vlastně darován v té chvíli, pokud to je obohacením. Nadbytek přichází. Není to jen materiální záležitost. Nadbytek je právě v tom, že pociťuji smysl a jsem schopen se jím nechat vést. Dokonce tento pocit rozdávat. Vstupovat tam, kde byl smysl ztracen, a snažit se zažehnout naději smysluplného konání, že je to možné. Smysl sám nechat proudit, on přichází a zapaluje. Lidi jsou schopni se nadchnout. Hledal jsem Boha a zjistil jsem, že on je uprostřed Pravdy, je jejím smyslem, on je Smysl. Ale je na to  doba připravená, nebo není. Smysl se jakoby vynořuje a ztrácí. Ne :-) On je tu vždy, to jen nejsme vždy schopni si přiznat pravdu.

 
<< blog