Ž

Tento blog je pro mě pokusem, testem. Jednou mě napadla myšlenka o pravdivosti bez mezí. Představa absence nepravdivosti. Snažím se ji prozkoumat. Není to jednoduché. Ale je to obrovsky přitažlivé. Úvaha je prostá, návod jednoduchý. Nelze ji prozkoumat teoreticky. Je to dobrodružná cesta. Veselá. Dá se vlastně po ní jít jen s určitou dávkou nadhledu, humoru. Říci pravdu vážně je na pováženou. Mám kamaráda kameníka, velice si ho vážím, ten říká pravdu vždy. Má zvláštní druh humoru, těžko pochopitelný. Často dostane přes hubu, asi proto, že není na první pohled znát, jestli to myslí vážně, nebo zda si dělá legraci. Myslí to po pravdě, znám ho. Naposled, když jsme spolu byli na pivu v Libni, tak jsem málem dostal přes hubu s ním.To, co mě láká, je životnost, kterou dostanou všechny události, pokud se držím tohoto pokusu. Možná jsem tak trochu "závislák" na pravdivých situacích. Nelze při tomto dobrodružství používat vypočítavost, ani kalkul. Má žena mi říká, že jsem blázen. Jednou jsem si musel pravdivě přiznat, že mám nutkání jet do Prahy, ale nevěděl jsem proč. A byla to opravdu skutečná situace, zavolal mi jeden člověk a protože jsem byl právě před dveřmi jeho firmy, vešel jsem přímo bez ptaní sekretářky do kanceláře. Udivilo ho to, vymýšlel takovou malou boudu na mou peněženku, jak bych musel zaplatit dopravu kamene dvakrát. Usmáli jsme se a dohodli, že je vše v pořádku. Je to úžasné dobrodružství, vážně. Zkoušel jsem dát všanc pravdě i své přesvědčení, to, v co věřím. Říkal jsem si, že pokud bude mít někdo takovou pravdu, že mě to přesvědčí, tak si to přiznám a změním se. Doporučuji, jednak je to zajímavé, protože jsem si všiml, že ostatní lidi se zájmem poslouchám, ale hlavně vystoupí znovu ta životnost. Taková životnost rozhovorů a setkání, docela nabroušená do rozhraní. Tak jsem se trochu změnil, ale v tom, že jdu za tím, kde je ta životnost. Mám nutkání napsat velké Ž.

 
<< blog