Korintská hlavice

Je to druhý nejsložitější sochařský prvek mariánského sloupu hned po soše Panny Marie. Pracujeme na tomto kusu kamene s mým bráchou Tomášem vlastně už deset let. Po chvilkách, po částech. Ale tento rok už druhý měsíc intenzivně. Chceme ji dokončit do Velikonoc. Příběh tohoto kamene je pro mě dlouhý, zajímavý a především inspirující.

V roce 2009 jsme přivezli z Indie kámen na sloup. Velký blok na dřík a menší na patku a hlavici. Šestimetrový dřík jsme s Tomášem, Hynkem, Petrem, Petrem a Lvem vysekali a přivezli do Prahy na lodi Tajemství. Byl to nejsilnější kus našeho kamenického života.

O pár let později jsme se pustili s Tomem do patky a hlavice. Trvalo to deset let sekání. Vždy v zimě, protože přes léto jsme pracovali na zakázkách. Když jsme dokončili práci, kterou máme placenou, udělali jsme si čas pro mariánský sloup.

Dlouho jsem hledal postup, jak dojít k rekonstrukci původního tvaru. Původní kamenná hlavice mariánského sloupu je sice poničená, ale dochovala se. Je umístěna v lapidáriu Národního muzea. Bendl pro MS vysekal klasickou korintskou hlavici do žehrovického pískovce. Pro vytesání kopie mám její sádrový odlitek. Odlil jsem ještě jeden a pokusil se tvar domodelovat. Ale není to ono. Lépe je získat informace, jak kameníci původně hlavici sekali. V Římě jsem okoukal všechny korintské hlavice a nafotil, co šlo. Mnoho krásných exemplářů je i v české architektuře. Korintská hlavice se skládá z volut a akantových listů. Našel jsem v Itálii Akantus – bodlák, který roste na rumištích i v parcích. Kreslil a fotil jsem tu kytku. Viděl jsem v knížkách o architektuře nesčetně náčrtů.

Nejdřív jsme vysekali osy, základní tvar. Voluty jsou součástí přesné geometrie, nasazené na válci. Ale voluty jsou spojeny s akanty a jsou podsekány tak, že ční do prostoru. Je to odvaha. Kámen nelze sekat jemnými údery. Prosekat otvory je opravdu námaha. Nepoužíváme žádnou techniku. Jen to, co kameníci před námi. Kladivo a dláto. Jako bych se vracel při práci přes tisíciletí do logiky antických kamenosochařů. Je to krásný a inspirující zážitek. Vlastní tvar roste pod rukama sám. Je to kamenická možnost na samém vrcholu odvahy. Při ruční práci stejnými dláty vzniká stejný tvar. Tam, kam až se dostal můj předchůdce dlátem, mohu se prosekat i já. Mohu se toho odvážit, nežene mě čas ani nutnost výdělku. Mám svobodu vlastního času, který věnuji této práci. Zažívám odtržení od této časovosti a prožívám, dívám se na vznik tvarů pod mýma rukama. Jsem rád, že mi byl dán prostor pro tuto práci. Čas na hlavici mariánského sloupu. Doufám, že naši práci, kterou s Tomem a Hynkem prožíváme, lidé pochopí.

Autorka fotografií: Martina Řehořová - Člověk a Víra
Celá fotogalerie zde

<< blog

petrvana@petrvana.info