Velikonoce 2019

Tento text jsem sliboval napsat o obrazech, které jsem namaloval v minulosti sestřičkám Premonstrátkám dlouho. Je to možná nadbytečné popisovat obrazy. Ale dnes v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu jsem neusnul a slova my přicházely sami.

V roce 2010 jsem dokončil kapli pro sestry Premonstrátky na Svatý Kopeček u Olomouce. Dokončil, znamená, že byla posvěcena panem arcibiskupem Janem Graubnerem a začala sloužit sestrám. Vždy ale zůstane ještě některý detail, který bude dokončen v budoucnu. Jeden z detailů je Křížová cesta. Omlouvám se sestrám, že mi trvalo tak dlouho, než jsem ji namaloval. Pět let. Jak jsem o tomto tematu postupně přemýšlel, zobrazení jednotlivých zastavení jsem stále měnil. Je to tak hluboké téma, že jsem měl dojem, že nebudu mít nikdy odvahu říci k tomu svůj výtvarný názor. Nakonec jsem ji kreslil v době, kdy odcházela moje maminka. Tato křížová cesta není veselá, ale nadějná. Bez Naděje se nedá žít. Věřím tomu zcela.

I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

XIII.

XIV.

Via Crusis - kaple Premonstrátek na Svatém kopčeku u Olomouce

I.

Pilátův soud

Světlo, které je v Kristu je centrem celého příběhu on je tím centrem, je uprostřed křížení každého příběhu na Zemi. Pilát se povyšuje nad Kristův význam, hledá, ukazuje, soudí. Ale je jen okrajová postava. Nemá vlastní zdroj světla. Přestože je výš, ve skutečnosti je u paty kříže. Uprostřed tmavé plochy je Kristus ústřední. Přijímá soud, rozhodnutí, proto, aby mohl projít prostorem beznaděje a osvětlit jej. On, nositel Naděje.

II.

Ježíšův kříž

Bere na sebe Kříž. Doslova si jej obléká jako šaty, aby jej na sobě v příběhu ukřižování mohl nést. Význam kříže se v těchto obrazech proměňuje. Postupně, jak chápu jeho význam. Kříž je nástroj, který nám pomáhá pochopit, jen díky Kristu, který jej tímto příběhem nesl, abychom pochopili.

III.

Ježíšův první pád

Ježíš prožil a ukázal hloubku možné beznaděje. Zároveň lidskou závislost na hmotě, která slouží k našemu životu, ale svou hmotností nás tíží. První upadnutí je ve chvíli vysílení. Je to hmota, kterou neseme, propojujeme se s ní, pozvedáme ji, dáváme jí část svého světla. V určité chvíli člověku síly docházejí a hmotnost kříže je větší. Je vychýlen z rovnováhy a padá. První vysílení je fyzické.

IV.

Ježíš potkává Pannu Marii

tvář Panny Marie je ozářena světlem a Nadějí, jejíž nositelem je Kristus. I na kříži, který je přítomen tomuto setkání, se odráží toto světlo.

V.

Ježíš potkává Šimona

Ježíšova křížová cesta je příběh, kterého se můžeme dotknout. Jsme tím obohaceni. Ježíš Šimona neodhání, vítá jej v Kristologické cestě propojené s hmotou kříže.

VI.

Veronika se tak jako Šimon dotkla příběhu Kristovy křížové cesty. Dostává dar, otisk, je obdarována.

VII.

Ježíšův druhý pád

Druhá pád je těžší a bolestivější. Při prvním pádu se postava Krista dotýká hlubiny země kolenem, zde již rukou. Kříž hmoty žije vlastním rytmem. První vysílení člověka je fyzické, druhé psychické.

VIII.

Ježíš potkává ženy Jeruzalémské

Ježíš nese příběh kříže před očima lidí. Tři postavy žen se ve svém obrysu Krista s křížem nedotýkají. Zůstávají stranou a působení obrazu Krista s křížem na ně působí. On je s ním spjatý, oni ne. Ale vnitřně je ovlivnil, neboť prošel kolem nich.

IX.

Ježíšův třetí pád

Tělo Krista uprostřed davu v úplném osamocení. Je to nejzazší mez osamocení. Nejtěžší lidské propadnutí vyčerpání fyzické, duševní síly, úplné osamocení na očích všem, bez pomoci, bez možnosti vstoupit.

X.

Příprava na Ježíšovo ukřižování

Ježíš odkládá vše, všechno hmotné je mu vzato a vstupuje do vlastního kříže.

XI.

Ježíšovo ukřižování

Ježíš je Syn Boží, vstupuje do kříže, lidé jej svýma rukama přibíjejí v tomto prostoru kříže. Jeho světlo v tomto prostoru tmy neubývá, nyní se otevírá prostor víry v něj.

XII.

Ježíšova smrt

Obraz Krista na kříži zabírá celý kosmický prostor. Je to ústřední bod dějin lidského času. Země a slunce jsou tmavé. Kristus je uvnitř i vně kříže. Je to rozhodující chvíle pro lidskou naději. V této chvíli jsou v příběhu přítomni lidé po pravici a po levici. Přítomna je Panna Marie.

XIII

Ježíšovo mrtvé tělo na klíně matky

Toto je chvíle překonání hranice oddělující smrt a vysvobození ze smrti. Zasahuje v prostoru lidí již zemřelých a čekajících na tuto chvíli. Kristus svou rukou přináší světlo naděje do tohoto prostoru. Maria drží mrtvé tělo Krista a ví, že je na daleké cestě. Je v ní světlo víry, že i kdyby Kristus zemřel, bude žít, nemůže zemřít, je syn Boží.

XIV.

Prázdný hrob

Kristovo světlo vychází z temnoty, stává se dveřmi z prostoru temna do prostoru světla. Tento průchod má tvar Krista, kterého jsme mohli vidět na této Zemi. Zasáhl do něj svým příběhem a proměnil jej. Zanechal zde čitelné otisky, linie svého života. Naše víra a naděje může proudit. Je to příběh Lásky.

petrvana@petrvana.info