Zrychlení
Od května jsem připravoval výstavu v Táboře. Výstavu zajímavou svým rozsahem. Probíhá najednou na třech místech. Chtěl jsem dokončit do té doby dvě nové sochy. Na jedné jsem pracoval v Itálii - sedící ženské torzo a na druhé doma v ateliéru - Madona.
Byla to doba velmi rychlá, ale ne vyčerpávající, na práci do kamene "ala prima", neboli "napřímo", se vždycky těším. Od začátku do posledního úderu kladiva do dláta je to jeden celek, jedno dobrodružství. Několik lidí se mi na toto dobrodružství vzniku již ptalo. Jak začíná a jak je možné, že dojde do definitivního tvaru bez měření, bez modelu. Ano je to práce, kdy se řídím pouze vnitřní vizí konečné sochy a pracuji jen intuitivně s použitím všeho, co mám naučené v oku a v rukou.
Lukáš mi navrhnul, že by se celé toto dobrodružství vzniku sochy mohlo zachytit. Nafilmovat sběrný dokument a potom zrychlit. A tak jsem začal pracovat s malou kamerkou umístěnou v rohu ateliéru. Postupně jsem na ni zapomínal. Socha je dokončená a vystavená v galerii v Táboře.
Nyní Lukáš přinesl sestříhaný film. Je to zajímavý a pro mě zpětně pozoruhodný dokument. Mohu vidět určitý děj, který sám při práci nevidím. Stěhování sochy - každým malým úderem socha se malinko posune, jakoby tancuje. Zůstávání u sochy - po celou dobu je dláto jako přilepené hrotem u kamene. Běh světla - okolní světlo a stíny běží.
Někdy je zrychlení možnost poznat něco důležitého.
A teď se mohu s tímto poznáním zase vrátit ke své "pomaluseodehrávající" práci do kamene. Ke svému dobrodružství. Mohu začít novou sochu. :-)
