Setkání s andělem - 10. příběh: Ležící torzo

A do třetice ležící torzo! Ale ne, takhle to nebylo. Neřekl jsem si „ještě jsem nevysekal ležící torzo“. Torzo ženy je nevyčerpatelný zdroj tvarové krásy. Rok před tím jsem z kousku růžového mramoru Rosso Verona vysekal ležící torzo, ale z jiného důvodu. To se jmenuje Žena krajina. Karlík, kde žijeme, je schovaný pod malým pásem kopců s ladnou křivkou. Krajina je jako žena a křivka této sochy a křivka krajiny je stejná.

Ležící torzo z bílého mramoru není sekané podle krajiny, ale podle mnoha kreseb modelek. Postupuji tak. Nakreslím mnoho kreseb, pak všechno zapomenu a sekám zpaměti. Hledám ve tvarech, kde začínají a končí. Největší dobrodružství je najít hranu těchto tvarů, která se vine a rozděluje. Má v sobě ladnost a vyjadřuje víc, než realistické zpodobení. Oblé tvary jsou ještě více oblé, protože jsou touto hranou zdůrazněny. Stín kreslí tak intenzivně to, co chci zdůraznit. Je to pravda, krajina a žena je vlastně jedno. Obě tyto sošky jsou teď na výstavě ve Strahovském klášteru. Jen kresby zůstaly doma. No všechno se do výstavního prostoru nevejde.

Další části příběhu:

• 1. příběh: Andělé na střeše
• 2. příběh: Brána s Andělem
• 3. příběh: Zvěstování
• 4. příběh: Zaváhání
• 5. příběh: Proud světla a hmoty
• 6. příběh: Madona na schodech
• 7. příběh: Svatá rodina
• 8. příběh: Stojící torzo
• 9. příběh: Sedící torzo
• 10. příběh: Ležící torzo
• 11. příběh: Immacolata
• 12. příběh: Madonna per Cavatore
• 13. příběh: Madonka
• 14. příběh: Reliéf Madony
• 15. příběh: Kde vznikají sochy
• 16. příběh: Setkání Jana z Pomuku s Andělem – socha pod vodou

<< blog

petrvana@petrvana.info