Setkání s andělem - 11. příběh: Immacolata

To bylo takhle (je to takový detektivní příběh ;) ): V krásné, malebné vesničce Svatý Jan pod Skalou je barokní kostel. Pod kostelem je pramen výborné vody, říká se, že zázračné. Na šítu kostela byly tři barokní sochy. Jenže základy kostela na prameni se hýbou, zdivo a klenba praská a tak už v baroku musel architekt Kryštof Dientzenhofer klenbu předělat a štít odlehčit. Sochy byly sundány a uprostřed vesničky z nich vzniklo samostatné sousoší. Na vysokém barokním podstavci socha Panny Marie Immacolaty. Vpravo na cihlovém soklíku socha Sv. Ivana, vlevo Sv. Jana Křtitele. Sousoší tam stálo dlouho a pomalu chátralo. Kámen, ze kterého byly sochy vysekané, nebyl kvalitní a rozpadal se. Ale v padesátých letech minulého století rozpad sochy Immacolaty urychlil jedoucí traktorista, který do soklu drcnul a ona spadla. Byla to doba duchovním sochám nepřející, proto fragmenty sochy vzali a vyhodili. V sedmdesátých letech jelo kolem sousoší auto a drclo do Sv. Jana. Spadnul a rozbil se. To už byla trochu jiná doba a tak byla v Hořicích vysekána kopie a osazena. V devadesátých letech se začala naklánět socha Sv. Ivana. Cihlový soklík se rozpadal, socha se kácela. Kácela se stále a stále, až v roce 2005 slavnostně spadla a rozbila se na šedesát kousků. Pak přišel osvícený pan starosta a ten všechno změnil. Sehnal finance, objednal sochaře restaurátora a dnes uprostřed Svatého Jana pod Skalou znovu stojí sousoší. Pracoval jsem na tom pět let.

Sochu Immacolaty jsem znovu vytvořil podle dostupných fotografií. Vymodeloval jsem nejdříve třetinový model, podle kterého jsem vysekal do pískovce velkou sochu. S tímto modelem jsem si vyhrál do detailu. Musel jsem tvary domýšlet a hledat, jak to barokní sochař přede mnou myslel. Bylo to pro mne zajímavé, objevné. Sousoší bylo vysekáno, osazeno. Po několika letech práce mi zůstal v ateliéru jen tento sádrový model. Je to tak vždycky. Kámen mě opustí, když se socha dokončí. Poprvé mě napadlo, že bych si mohl model nechat odlít do bronzu a mít tak část sousoší, na kterém jsem dělal, v trvalém materiálu, který budu moci třeba vystavit na výstavě. Seznámil jsem se s litci bronzu, cizeléry, se světem kde vznikají bronzové sochy. Díky mému modelu pro ztracenou sochu Immacolaty jsem pochopil možnost a krásu, co znamená mít odlitou sochu v bronzu. Tak ji nyní vystavuji, ve Strahovském klášteře.

Immacolata

Sousoší ve Svatém Jánu pod Skalou

Třetinový model před blokem kamene

Další části příběhu:

<< blog

petrvana@petrvana.info