Setkání s andělem - 2. příběh: Brána s Andělem

„Víte proč my lidé zde na Zemi nespadneme? Protože nad námi se po obloze procházejí andělé.“

Tuhle větu jsem si vymyslel, abych zjednodušil a převedl do poetiky geologickou teorii dvou geologů. A tuhle větu jsem převedl do sochy. Je to zvláštní, impulsy ke vzniku sochy přicházejí z nečekané strany. Vlastně velká část mých volných soch je vyústění nějaké diskuse s někým. V průběhu mluvení se dají objevit nečekané myšlenky. A v průběhu sekání sochy se dají prožít nečekané světy. Vlastní tvar sochy a kompozice není na diskusi závislá. Ten mám v hlavě jako svůj vnitřní svět a pomocí tvarů v mé obraznosti si přicházející myšlenky vysvětluju. Tak vznikl anděl, který se prochází po bráně.

Letos v srpnu mi zavolal režisér Marek Janáč. Vyhlídnul si sochaře do dokumentu proč se drolí skály. Restauroval jsem zrovna sochy na průčelí Lorety, léto bylo s prací opravdu nabitý, ale tohle znělo zajímavě. Dali jsme si kávu v kavárně a první setkání bylo jasný, že je to zajímavý člověk a má nápady. A další zajímavý lidé do diskuze přibývali v průběhu natáčení. Jiří Bruthans, David Mašín. Tito geologové se zabývají teorií, proč a podle jakého vzorce se rozpadají skály. Bylo to dlouhé povídání a je o tom celý film, který poběží v televizi v lednu 2017, ale zjednodušil jsem si malinko tu teorii na: to co drží skály pohromadě je tlak seshora. Když máte vysokou zeď, vrchní cihlu sundáte snadno, ale cihlu ze zdi dole nejde vyrvat. Drží ji váha všech cihel nad ní. A tento náš svět? Co ho drží pohromadě?:) „Víte proč my lidé zde na Zemi nespadneme? Protože nad námi se po obloze procházejí andělé.“

Vysekal jsem bránu z hořického pískovce. Téma brána je úžasné. Ale někdo jí musí procházet, nebo kráčet po ní. Po mojí se prochází anděl. Toho jsem vysekal z velkýho kusu carrarskýho mramoru společně s plochou po které kráčí. Chtěl jsem, aby jeho křídla byly tak tenký až bude světlo prosvítat. V jednom bodě jsem to probrousil úplně na krev, je tam dokonce bod, kde světlo proniká. Říkal jsem si, že jestli mi to prdne, tak se vzteknu, ale vydrželo. Když jsem to dosekal, naložili jsme sochu se Zdeňkem Valešem do dodávky a jezdili po okolí a hledali volný horizont. Nakonec jsme našli kopec nad Mořinkou. Sochy jsou krásný, když mají dobré světlo. Navíc andělé se musejí opravdu procházet po obloze. Teď už mi to zůstane v očích, viděl jsem to. Chtěl bych, aby jednou byla na kopci.

Brána s Andělem

Brána s Andělem

Brána s Andělem

Brána s Andělem

Brána s Andělem

Brána s Andělem

Další části příběhu:

 
<< blog