Setkání s andělem - 3. příběh: Zvěstování

Všimnul jsem si jedné věci, která ovšem není vidět. Takže nevšimnul očima, nejde to vidět, ale je to. A já bych chtěl, aby to v mých sochách bylo zachycené, aby to vidět bylo.

Obklopuje nás proud plynutí našich příběhů. Má směr, je to tak silný, že se těch siločar můžeme držet, teda se do nich zapojit. Začal jsem to kreslit a celkem mi to pohltilo. Vlastně jsem proto začal znovu i malovat obrazy. Jak to zobrazit v sochách, když jsou těžký a kamenný jsem netušil. Ale pak mi to přišlo jednoduché. Za naším domem je uprostřed Karlického údolí skála. Bylo léto, vedro a já si tam večer chodil sednout, koukat se na krajinu. Když vylezete na skálu a sednete si, je příjemné pociťovat vítr. Během chvilky vysuší tričko a je možné vnímat na tvářích a ve vlasech jeho proudění. Možná to pociťují i skály. Povrch kamene po staletí omílá proud větru, zanechává na něm stopy. A tak jsem začal sekat sochy, kterých se na povrchu dotýká vítr. Nejen ten. Je to proudění smyslu našich příběhů. Jeden z nejsilnějších lidských příběhů je Zvěstování. Posel z jiného světa, anděl, přijde k ženě, Marii a řekne jí co se stane. Je to tak silný příběh. Stopa tohoto proudu přicházení. Udělal jsem dvě kamenné postavy z carrarského mramoru. Spojuje je ten směr proudu větru. Jsou oddělené, ale siločáry navazují. Přicházejí seshora na Zem. Je to silný proud, draperie ženy se vlní, jako když fouká ten vítr na skále. A její tvář je vystavená tomu proudění.

Malá poznámka, na tu skálu to chce chodit v létě, když je horko. To je hezký zážitek. Třeba teď, když píšu tenhle text, bych tam šel rád, ale je kosa a já mám antibiotika, jak jsem stěhoval sochy do galerie. Ale když svítí slunce oknem přes stoupající teplo nad topením, je to zajímavé pozorovat jako průmět na ploše podlahy. Jak zachytit tohle v kameni? :)

Proudění

Proudění, které nás obklopuje - carrarský mramor / 2005

Další části příběhu:

<< blog

petrvana@petrvana.info