Setkání s andělem - 4. příběh: Zaváhání

Tvar, který stojí uprostřed silného proudění, které na povrchu zanechává vyryté stopy směru. Tak jako člověk. Fascinovala mě tato představa, zaznamenání tohoto děje. Co se může dít dál? Tvar se vychyluje, vlní pod náporem proudění, ale nespadne. Vítr jej vlastně drží. Tak jako my, naše příběhy jsou drženy vlastním smyslem, který plyne. Váháme, ale nespadneme, jsme drženi. Vysekal jsem v průběhu tří let tři tyto sochy na stejné téma. Mramorovou asi metr vysokou. Pak malou pískovcovou skicu. Tu jsem si vzal do lomu a tam ji vysekal velkou, má dva a půl metru. V každém materiálu je rukopis jiný, v každém měřítku je prožitek jiný. Ta velká je asi nejpůsobivější, mám ji na zahradě před ateliérem. Je z pískovce Libná.

Sekali jsme si svoje sochy to léto s Česťou Suškou v Teplicích nad Metují. V místě, kde se zpracovává Božanovský pískovec a Libná, díky Pepovi Cibulkovi, který je tu šéf a je velký přítel sochařů. Koupil jsem si novou velkou sbíječku a sekal s ní celý měsíc. Šlo to krásně, rychle. Když jsem hotovou sochu převezl domů, zjistil jsem u večeře, že mi praskl loket. Zaváhal jsem, jestli jako kamenosochař nekončím, jestli budu ještě moci sekat sochy. Půl roku jsem byl hodnej a jen kreslil.

Naše příběhy jsou drženy, jsme v dobrých rukou. Někdy váháme, nakláníme se, ale nespadnem. Vazy v lokti mi srostly. Jen sbíječku už používám málokdy, lepší je sekat ručně.



Tvar který nespadne (pískovec / 2004 - 2006)

Tvar který nespadne (pískovec / 2004 - 2006)

Další části příběhu:

 
<< blog