Setkání s andělem - 6. příběh: Madona na schodech

Nápady na sebe navazují, stejně i sochy vycházejí jedna z druhé. Připadá mi, že i příběhy, které chci v kameni vysekat na sebe navazují. O sochách které jsem vysekal se mi totiž často zdá. Pokud je už nemám u sebe, vybavuji si je a vzpomínám na ně. Někdy mám touhu tu sochu vysekat znovu, abych ji zase měl u sebe. Nikdy ji ale nevysekám stejně. Myšlenky se posunou, podmínky nejsou stejné a příběhy plynou.

ysekal jsem Zvěstování - Madonu sedící na schodech. Byla z kamene, který jsem našel v Colonnatě v lomu, když jsem čekal na vylomení bloku pro větší sochu. A teď jsem celé jaro potkával v ateliéru doma dva kameny. Ležely na sobě. Jeden bílý, netipycký trojúhelníkový blok mramoru z carrary. Druhý blok pod ním byla mramorová masivní deska bardiglia. To je kámen také z Carrary, ale z druhé strany kopce a má modro-šedou barvu. Jako obláček na modrém nebi. Je to barevnost, kterou miluju, když se v lomu v Itálii dívám na krajinu. V dálce modré moře, kolem bílé skály a nad tím modré nebe. Opravdu, je to tak. A pak mě napadla jednoduchá myšlenka pro pokračování příběhu soch o Madoně. Ta postava ženy seděla na schodech, zjevil se anděl, jako velké překvapení, velké tajemství. A ona pak vstala a sešla po schodech. Ať se to tajemství které slyšela stane. Sešla dolů – mezi nás. A tak jsem sekal sochu Madony sestupující ze schodů.

Madona na schodech

Madona na schodech

Madona na schodech

Madona na schodech

Další části příběhu:

 
<< blog